Síla komunity a ohlédnutí za RealUXCampem

Dopis z tábora

Další vydání RealUXCampu je za námi. A já u Dvořákovy sedmé, osmé a deváté symfonie našel ve večerním přítmí čas zamyslet se nad tím, co přinesl. Takový dopis z tábora, jaký jsem kdysi psal každý rok.

Poznámka na úvod

Věřím tomu, že psaní = myšlení. A to AI nepředám. Momenty, kdy formuluji slova a hledám synonyma, mi pomáhají reflektovat a tříbit svoje postoje a názory. Psaní si užívám a proto jsem se rozhodl tuhle dovednost rozvíjet. Ne ji nechat atrofovat.

Tenhle článek je "můj" a má AIL 1. AI při kopírování obsahu do podoby webové stránky opravilo pár překlepů. Na další drobnosti upozornili a zpětnou vazbu mi dali členové naší komunity UXWell. A já jim za to děkuju.

AI – hybná síla a katalyzátor

Letos jsem se v rámci RealUXCampu, spíš než nad AI jako nástrojem určenému ke generování kódu nebo UI, zamýšlel nad tím, co všechno AI ovlivňuje. Vnímám totiž AI jako sílu, která spouští a urychluje změny v našem oboru, komunitě i celé společnosti.

Zeleň, kyslík a improvizace

U velkých témat, do kterých se nořím a snažím se je pochopit, rád využívám formát Walk&Talk. Procházku, která mi umožní zažít spojení myslí. Pravidla jsou jednoduchá:

• Jdeme se projít někam do přírody
• Mluví jen jeden člověk
• Nekritizujeme ani jinak nehodnotíme myšlenky ostatních
• Na předchozí myšlenku navazujeme pomocí "Ano, a ..."

V neděli ráno jsme se v půl deváté – hodinu a půl před "oficiálním" startem přednášek – sešli v hloučku asi dvaceti lidí právě na takový Walk&Talk.

Změna

Téma, které jsme si s sebou vzali znělo:

Změny, které způsobí AI (nejen) v designu

Na úvod musím přiznat, že i přes tohle zarámování se naše společné myšlenky v průběhu procházky k designu nepřiblížily. Diskutovali jsme AI jako nemyslící sílu, která má potenciál oddalovat lidi, i když se některé firmy (Anthropic) snaží věnovat i alignmentu a charakteru.

Z celé diskuze bych rád poukázal na tři další témata: přístup k informacím, de-skilling a exponenciální růst.

Přístup k informacím

Sdíleli jsme i svoje pozorování, jak AI na jedné straně způsobuje demokratizaci přístupu k informacím – a na té druhé znásobuje množství textu, které generují entity se zájmem společnost paralyzovat a polarizovat. Alberto Brandolini měl v roce 2013 úplnou pravdu, když po shlédnutí televizní debaty se Silviem Berlusconim formuloval svůj "zákon":

Množství energie potřebné k vyvrácení hovadiny je o řád vyšší než energie nutná k jejímu vytvoření.

Jen si tehdy ani on, ani nikdo jiný nedokázal představit, že AI posune tu pomyslnou řádovou čárku o několik dalších míst. Snad se nám pomocí AI podaří dost rychle vytvořit účinné filtry jako jsou například americké ground.news nebo evidence.ninja Daniela Kortuse.

De-skilling

Jedním z témat byl i vliv AI na lidské dovednosti. Sdíleli jsme naše obavy z "deskillingu" – snížení odborné dovednosti a atrofování schopností a znalostí.

I když naše AI používáme v oboru o kterém něco víme a umíme, neřízená delegace úkolů na AI bude naše dovednosti degradovat. A znalosti, které se nesnažíme vybavovat pravděpodobně začnou mizet v nenávratnu. Náš mozek je totiž výborný optimalizátor. A nám pak nezbyde než spoléhat na nástroje, které si pronajímáme od velkých technologických společností.

Exponenciální růst

Jednou z linek byla i obava z růstu a šíření AI. Připomněli jsme si, jak rychlé pronikání téhle technologie do našich životů zažíváme. Společně jsme se zamýšleli nad tím, jestli dojde k nějakému podobnému momentu jako s Hirošimou a Nagasaki nebo zda díky exponenciálnímu růstu spíš teď pozorujeme růst technologického podhoubí, ze kterého pak najednou vyroste spousta "plodnic" naráz.

Co nás drží pohromadě?

Už nějakou dobu pozoruji jak mi ubývá motivace účastnit se "klasických" konferencí – těch s předem oznámeným programem a známými řečníky. Vy zaplatíte a organizátoři se postarají o vaše mozky i žaludky.

Neříkám, že jsem si na začátku své kariéry z takových konferencí neodnášel něco nového. Jenže s postupem času se množství nových věcí snižovalo, až jsem při ohlédnutí za předposledním WebExpem zjistil, že jsem byl všehovšudy na celých třech přednáškách.

Jednou za rok jsem si došel ke svému čajovníkovi pro novou várku "matroše", z nostalgie se zastavil na stránku MSD a na párty i v průběhu dne si užíval nahodilá setkání s designéry, produkťáky a vývojáři. Uvědomil jsem si, co mě na WebExpu ještě drželo – lidi. Už několik let jsem zájemcům představoval WebExpo jako "tři úžasné párty a nějaké přednášky k tomu".

A po letošním RealUXCampu mi došlo, že v době, kdy přístup ke znalostem se měří počtem promptů, je opravdová síla v nás – lidech. Komunitě.

Feynmannova metoda

Svou dnešní reflexi skončím vzpomínáním na nultá léta. Mám pocit, že jednou z prvních oborových konferencí, které jsem se zúčastnil, byl v roce 2007 UX Camp Praha (škoda, že první záznam v archivu je až z roku 2010). Můj první barcamp. Nikdo mě tehdy neznal a přesto jsem díky tomuhle konceptu měl šanci podělit se s ostatními o svoje nadšení z testování použitelnosti. Mohl jsem sdílet svoje téma a potkat se s lidmi, které baví design stejně jako mě. Úžasný pocit.

Použití Feynmanovy metody mi ukázalo, kde jsou hranice mých znalostí a dovedností. A to mi dalo motivaci se zlepšovat.

Proto s UXWell každý rok RealUXCamp podporujeme. Má totiž unikátní potenciál "nastartovat" kariéru spoustě dalších designérů.

Proto moc děkuju Drahošovi, Zuzce i Petře za organizaci, Danovi za čaj, i vám ostatním za to že jste přijeli. Bez Vás by RealUXCamp nebyl takový. Už teď se těším se na další ročník!